XI. Vilémovická 120 2017

Otvírák melechovské série – Vilémovická 120 – je tady a svým již 11. ročníkem rozčeří doposud relativně klidné závodnické „vody“ v bližším okolí. Závod podobného formátu se jede týden před, humpolecko – vystrkovské formace zde trhají kořeny a nestačí jen na domácí borce z Bakus teamu. I dnes jsou na startu, Libor Voplakal jede s Pavlem Prokopem a dnes už zdatný junior Matouš Prokůpek s pelhřimovským Josefem Kuklou. Ze známých tváří tu nechybí Jirka Beránek s Petrem Miláčkem, Franta Tichý s bikerem Jindrou Procházkou, loňského vítěze Honzu Smrčku si do dvojice tentokrát „vylosoval“ Pepa Vítů, Šimon pro změnu vzal bráchu Jakuba. Po roční odmlce přijíždí i bratrské duo Marků, při minulém představení dojeli 9. Vystrkovský Koubeček tvoří úderné duo s rok od roku výkonějším Lubošem Novákem, další už čistě „tmavomodrá“ formace Víťa Prokůpek s Láďou Jarošem. Ledečáci se nezůstávají pozadu a posílají do boje hned dva tandemy – za „áčko“ Jarda Sekot s Tomášem Vávrou, za „béčko“ pak Vláďa Trýb s Tomášem Dvořákem. Já měl jet s Ondrou Pajerem, ale vlivem jeho zranění nakonec musí ostřílený borec účast odvolat, a tak si závod střihnu sólo neb na blind nikdo nepřijel. Největší konkurence je letos asi v „mixech“ - několikanásobný vítěz Tomáš Stuna si závod střihne se svou ženou Alžbětou, Pepa Vítů stejně jako vloni s Šárkou Čejkovou, Sandra Pytlíková přijela s Romanem Kocúrkem. Ještě v týdnu počasí úplná rychta, sněží a teploty s bídou kolem 5, na závod zaplať šmoula krásných 12 a slunce. I ty přívaly vody ve všech formách si les celkem přechroupal, po dlouhé době opět alespoň náznak vody v potoce před cílem.

            Zahřívací kolo s klukama z týmu, sjezdy po kořenech to bude chtít krapýtek zvolna, oba potoky se na pohůdku jezdí / skáčí, sjezd před cílem je také kupodivu jetelný bez cirkusových vystoupení. Prostor startu tlačenka, beru něco mezi první a druhou řadou. 14.hodina odbouchnuto a jde se na věc. Opět napoprvé nezacvaknu, být na „svěťáku“, tak můžu zacouvat rovnou k wapce a ke sprchám, tady je na nápravu móooře času. Nějaký rok to člověk jezdí, tak už ví, že asfaltový kopec rozhodně není nejlepší jet hned "na pozvracení". Hned z kraje se dělí perly od zrn a ty dále od plev, řekl bych, že vedu zrna, ale není čas na nějaké rozkoukávání. Sjezd po kořenech kupodivu spíš dojíždím borce vepředu, u napojení na cestu dychtivý dav „týmových dvojek“ kouká, jak si vedou jejich parťáci, já vyhlížím marně…Nájezd do lesní pěšinky, přede mnou to hobluje nějaký týpek, drží si na můj vkus hodně komfortní tempo, ale před ním i za námi štrúdl, tak nespěchám, rubnu ho až těsně před vrcholem. Na dohled Jindra Procházka – lehce procedil ze skupiny „perel“, sjezd ouvozem úplně v rudé tmě, dole přes rukáv a jdu po něm. V hlavě si říkám, že to Jindrovi vůbec nechutná a že ještě než se vrátíme do terénu, tak si ho namáznu, ale zlaté oči – Jindřich houkne do kotelny a když mizí mezi stromky do sjezdu, už má dobré 3 koňské délky náskok (i s povozem). Ještě kouknu za sebe, peloton vlčáků na zadním plášti. Sjezd, dole loupnout pilu a vstříc nejkekelovatější části – na lesní cestě je to nasáklé, úplně to tam do kopce nejede, natož neletí, nahoře kolem pařezu, za sebou cítím Koubečka. Cesta k odbočce k potoku hodně ke 40km/h, tam už zvolna, jump přes pana potoka a na cestu. Tady to mám rád, navíc malá děcka tam fandí kolem stromů, naložit co to jde, zalehnout a valí se. A ejhle, Koubečkovi lítají špony od řetězu a jde přese mě. Zahákuju ho, rve to teda chlapec zle, cesta jde přes mírný hrbek, tam trochu vracím úder a beru si pozici zpět. Sešup mezi stromy bereme spíš na jistotu, dole před potokem tě mají kořeny tendenci rozkušnit o strom, první kolo je korýtko ještě dobré, tak projíždíme bez větších alotrií. Pomalu příprava na závěr, přivážím to těsně před Koubečkem, ale tak o chlupy na nohou, za námi pak seřádkovaní Libor s Petr Miláčkem. Prémii za první kolo bere ve špurtu Pepa Vítů před Tomášem Stunou v čase 10:02, vloni za sucha to byli kluci schopní stlačit pod 10 minut.

Pokračuju plynule do dalšího kola, ovšem diametrálně odlišným tempem, nohy jak konve na mlíko, plíce totálně na prach spálené, teď už to bude jen o vydatném tréninku. Ještě mě tedy motivuje nechat za sebou naše „béčko“ (Tomeso a Vláďa), takže úplný zevlink to není, do 5.kola lze ještě mluvit o nějaké síle v nohách, pak už to je to o setrvačnosti, pomalu mi ale dochází, že to i tak vyjde na nemilých 9 okruhů, v 8. už jsem vyndaný jak angrešt, gel bez účinku, na kašpárka už jedu skoro i asfalťák. Tomeso s Vlaďanem nikde, ovšem srabácky to v čase 1:54:33 balím a jdu se svalit do cíle, kluci i přes Vláďovu enormní snahu dojet po limitu vyjíždí do 9. kola a jdou v pořadí přese mě.

Mnohem zajímavější byl průběh na čele mezi zmíněnými „perlami“. První kolo vyhráli kluci z mixů, avšak pak se boj na čele ustálil – o nejvyšší příčky se přetahovali bratři Vítů a Markové, přičemž druzí jmenovaní si zásadnější náskok vybudovali ve 4. kole a ten pak i přes mocnou snahu zkušenějšího Šimona udrželi. Boj o bronzovou příčku se nejprve odehrával mezi 3 dvojicemi, avšak záhy Bery s Petrem „vycouvali“ a zbyli „staří“ proti „mladým“. Franta s Jindrou nejprve tahali za kratší konec, avšak konzistentním výkonem se na mlaďáky dotáhli a rozhodující byl 8. úsek, kdy si Franta skoro zamotal nohy a přivezl už znatelný náskok. Jindra toho měl v souboji s Pepou Kuklou plné kecky, zvláště pa prý táhlá cesta před cílem byla v háku za mladším soupeřem nepěkná chuťovka a Jindra si prý několikrát "na Romana" vystoupil.

Vítězství tedy s minutovým náskokem a 11 koly berou bratři Honza a Pepa Markové, kteří si od posledního 9. místa značně polepšili. Druzí další bratři – Šimon a Kuba Vítů taktéž s 11 rundami a bronzovou příčku si jako jediní nebratři vyjeli Franta Tichý s Jindrou Procházkou, kteří přijeli již o 5 minut později. Těsně pod bednou končí po úžasném výkonu mlaďáci Pepa Kukla a Matouš Prokůpek – Matouše bych nazval skokanem tohoto ročníku, od poslední návštěvy v r.2015 si polepšil o 23 míst a o 4:30 min v nejlepším kole. Pomyslné pódium uzavírájí 5. příčkou „pohároví adepti“ řekl bych nejpohárovější – Jirka Beránek s Petrem Miláčkem. 6. místo pro Libora Voplakala s Pavlem Prokopem – Libor svým dosaženým časem naznačil, že mu to na biku chutná čím dál víc a je nutno s ním počítat. Sedmí dorazili Pepa Vítů s Honzou Smrčkou, osmí Koubeček s Lubošem Novákem – Koubeček po závodě prozradil, že si víc než slušně pojezdil na Mallorce a jako eliťáci jel závod skoro„z plného tréninku“, takže do úniku na Kolem Melechova jasná volba. 9. místo bere první z kategorie mix – Pepa Vítů s Šárkou Čejkovou a zopakovali tím svůj loňský triumf, navíc Pepa stanovil etalon pro rozdělení bodů do Poháru podle nejrychleji zajetého kola. Top 10 uzavírá Josef Stuna s Liborem Teclem, kteří vítězí v kategorii M50+.

I přes menší účast vlivem počasí výkony více než kvalitní, Pepa Vítů nám svým "proletěným" nejrychlejším okruhem moc bodů do Poháru nedopřál, ale nevadí - v půlce července pokračujeme silniční klasikou Kolem Melechova, kde už budou všichni rozzávodění až hanba. Do té doby na poladění času a prostoru až až. Tak naviděnou a ať to lítá.