XII. XKROS STVOŘIDLA 2018

                Finále Melechovské sezóny jako každý rok hostilo úpatí našeho kmenového kopce u řeky Sázavy ve Stvořidlech. Oproti letům minulým byl termín závěrečného podniku posunut o týden dříve, neb hostitelský „1.kiosek“ končí sezónu už v říjnu. To se, spolu s na poměry letošního suchého roku deštivé sobotní ráno, podepsalo na o fous slabší účasti, nicméně kvalita nechyběla. Přikladem šly i zástupkyně ženského pokolení, na start si stouplo 8 žen – od roku 2015 nejvyšší počet. Obsazení pohárových stupňů vítězů bylo už před závodem v celkem jasných barvách, nicméně velkým otazníkem byl Pepa Vítů – nováček na trati Krosu. Před startovním výstřelem měl sice pohodlný bodový „polštář“ v podobě skoro 1:10 min na nejbližšího pronásledovatele – Frantu Tichého, ovšem Franta je zdejší specialista a při jisté konstelaci pro něj minuta nebyla nereálná. Pepa přijel s týmovou parťačkou a již jistou vítězkou v ženách Šárkou Čejkovou, na prezentaci berou první dvě startovní čísla a hned si jdou střihnout předstartovní „shakedown“. Tradičně nejsilnější sqadru azuru z Vystrkova letos reprezentuje zkušené trio Víťa, Koubeček, Pepa, světelský AZ tým plných 8 borců v čele s Frantou, Libor Eremků jako čerstvý dvojnásobný otec zástupce Humpoleckých závoďáků, za ledečská Kola Vávrys, Tomík, Laďánek a já, v první řadě na startu vidno i univerzála Tomáše Stunu a obhájce loňského „vlčáckého“ bronzu Tomáše Mácu, Petr Miláček v čele je samozřejmostí. Celkem 36 závodníků.

Marcel to v 11:00 za bubnování deště odbouchne a jdeme na to. Už po pár metrech úplný úlet, vedoucí trio Libor – Petr a Pepa Vítů má asi lístky v první třídě „šinkansenu“, i takoví ostřílení sprinteři jako Franta s Tomášem Vávrou přesedají záhy do opožděného „Pendolina“, druhá třída v rychlíku rezervována pro skupinu kolem Koubečka, my ostatní bereme zavděk „žlutou regionální lokálkou“. Tím alegorie se světem na kolejích končí, první trio se pouští do úvodního stoupání, Pepa – nejlépe silově vybavený - tvrdí muziku v kopcích tak, že to zbylým dvěma pramálo chutná, za nimi klasické přesejpky, Franta lišácky za ledečským Tomíkem, po závodě ho chválí, jak pěkně vybíral stopu. Na skálu se letos neleze po laně, ostatně z mého hlediska jsem se ho nedržel určitě poslední minimálně tři roky. Na dohled chvíli i více než pěkně běžící atletka Petra Kotlíková, než zapne turbopohon a je pryč. Na trati se přetahuju s jejím protějškem – Kamilem, párkrát si prohodíme pozice, v posledním kopci jdu přes něj, na horizontu to sice hned rozklušu a snažím se ho zlomit, bohužel vinou lesní těžby je seběh na obrátku vedený už o 200 m dříve přímým netechnickým padákem, tam nenaženu ani prt, na otočce mám nicotných tak 5 vteřin. Mokré kameny kolem vody pěkný kekel, krokovými variacemi si připadám jak na první hodině tanečních, nicméně Kamila ještě chvíli za sebou držím. Rodrigova skála, frekvence cizích kroků za mnou povážlivě zrychluje, ve vteřině mě obloží jak papír i s povzbuzením, že ještě zafinišujem. Jsem na poblití už teď, tak jakýpak finiš, ovšem nějaká cizí karma mě ještě chvíli dopuje, takže 7 vteřinový zásek v cíli je ještě dobrý. Ani jeden z cílů (top 10 a čas pod 20 minut) nesplněný, ale co naplat – příští rok je taky rok.

Souboj na čele byl vyrovnaný v kopcích, na obrátce běžečtí velmistři rozkmitali nohy a bikera Pepu přeci jen urvali, Petr Miláček dává v cíli razítko na své celkové vítězství a i s uvážením trochu kratší trasy zabíhá nadpozemský čas 16:51. Taťulda Libor přibíhá v čase 17:04 a pohodlně bere stříbrný pohárek, bronz pak hlídá mladý závoďák Pepa Vítů. Vávrys i přes parádní čas končí těsně pod bednou a stejně jako vloni o pár vteřin za ním nestárnoucí Franta Tichý. Ledečský Tomáš Dvořák 6. místem zároveň sbírá první sladké plody z kategorie M49, Tomáš Máca i přes zlepšení proti loňsku "až" sedmý, 8. v pořadí Koubeček, 9. v cíli bosoběžec Tomáš Stuna a top 10 uzavírá s luxusním časem 19:15 nejlepší žena Petra Kotlíková.

Pohárové prvenství obhajuje s pohodlným náskokem Petr Miláček a opět navyšuje své bodové maximum, kdy vyjma pouze „nadprůměrných“ Vilémovic neklesá pod 9,6 bodu za závod. Stříbrnou pozici si zaslouženě vybojoval Pepa Vítů, základními kameny byly především první dva cyklistické podniky, kdy si vybudoval parádní náskok a po zbytek sezóny stačilo potvrzovat svůj vysoký standard. Třetí místo bere Franta Tichý – jediný účastník všech 6 závodů – dalo by se říci takový Alejandro Valverde našich závodů, bojující od jara až do podzimu do roztrhání těla. Bramborové místo zbylo po lońském stříbru na Tomáše Vávru – tradičně excelentními běžeckými výkony nestačil dohnat ztrátu z letní triády, kdy především přetržený řetěz a tím smolný nulový přídel na Kolem Melechova zamrzí, tam to průběhem závodu vypadalo na body limitně se blížící 9,0, ovšem takový je sport, sčítání je až v cíli. Top5 uzavírá humpolecký Luboš Novák – tradičně silný v disciplínách na kole a zde sbírá také nejvíce bodů. Ženskému pelotonu letos vládla jediná závodnice – týmová parťačka druhého Pepy – mladičká Šárka Čejková – účastí na 5 podnicích prokázala vysokou výkonnost ve všech směrech a po právu je melechovskou vládkyní.

Děkujeme VŠEM účastníkům a příznivcům našich závodů za podporu a těšíme se, že na jaře příštího roku začneme tu pomyslnou laťku posouvat zase o kousek výše ;-)