DÍL PÁTÝ – TŘETÍ ROČNÍK
VÍTĚZSTVÍ KARLA ZNOJEMSKÉHO A SRAZ LEGEND
Bylo nás deset
Na startu třetího ročníku se postavil historicky nejnižší počet účastníků. O to zajímavější osobnosti se zde ale potkávají. Po loňské zkušenosti se vrací ještě připravenější Karel Znojemský. Poprvé na start se také staví vystrkovská legenda Pepa Svoboda. A po jednoleté pauze se objevuje další výrazná postava vytrvaleckého sportu na Vysočině – Jirka Pecha. Neméně zajímavé jméno, které ve výsledkovce vidím, patří Ondřeji Pojmonovi.
Tento kvartet individualit a osobností doplňuje kvartet melechovský: Lukáš, David, Ondra a já. Další dva borci na startu jsou: Luboš Švihel, jehož jsem v té době vnímal jako takového zručského natural sportovce, pro nějž nebyla žádná sportovní nebo outdoorová výzva předem odmítnuta, a Michal Kysilka, jediný Ledečák mimo naši organizační skupinu, který dostal odvahu a v této konkurenci si vyjel skvělým výkonem nepopulární bramborovou placku.
Byl to tak trochu závod, kde mezi sebou poměřili síly pořadatelé. Vítězný Karel, s nímž níže přikládám rozhovor, je totiž zakladatelem a byl i dlouholetým pořadatelem velmi těžkého a originálního závodu s názvem Posázavský drsoň. Svou první účást hned ve stříbro proměňuje Pepa Svoboda, zakladatel a organizátor cyklistické Vystrkovské 250tky. Ondra Pojmon, budoucí ředitel a pořadatel Zimního běhu na Blaník, který z původně malého lokálního závodu vybudoval prestižní sportovní podnik s celorepublikovým dosahem, končí na šesté pozici. Dalším neméně výrazným závodícím pořadatelem, který dokončil na osmé příčce, byl Jirka Pecha. Bez nadsázky – legenda, která přinesla triatlon na Melechov v podobě silničního triatlonu Malý železný muž Melechova. Kdybych tenkrát tušil, s kým soupeřím, třetí místo, které jsem tehdy vybojoval, by z toho určitě nebylo :-)
Přiznám se, že konkrétní situace z ročníků, jež se celé odehrávaly u rybníka, tedy v letech 2002–2006, mi lehce splývají dohromady. Těžko doluju z paměti, který ročník jsme vítěze dekorovali doma pečenými medailemi z perníku a kdy jsme jako medaile použili Fidorky. Kdy se poprvé objevují skutečné medaile s prvním pořadatelským logem ATE, musím teprve vypátrat.
ROZHOVOR S KARLEM ZNOJEMSKÝM
Karel, vítěz z dob „Fidorkových“
Ahoj Karle, děkuju ti, že sis na nás udělal čas. Patříš k historicky prvním vítězům XTR Melechov. Pamatuješ si ještě časy, kdy se celý závod odehrával u horního rybníka? Na start i zpátky domů se tehdy jezdilo téměř výhradně po vlastní ose na kole a běžecká trasa vypadala úplně jinak než dnes. Za vítězství jsi tehdy dostal perníkovou medaili, že? Nebo to byla legendární Fidorka?
Tak určitě! Matně si vybavuju, že to byla zlatá Fidorka, sladké vítězství.
Co se ti vybaví jako první, když slyšíš XTR Melechov?
Náročný závod, ledová voda a trasy v okolí Melechova. Je to krajina mého srdce – místo, kde jsem už jako kluk odtrénoval nespočet hodin na lyžích.
Jak vzpomínáš na své tehdejší vítězství?
V té době mě triatlon hrozně bavil, i když jsem nebyl žádný extra přeborník – hlavně plavání mi zrovna dvakrát nešlo. Silniční varianta (Malý železný muž Melechova) pro mě byla výzvou a prestižní záležitostí, kde jsme si to rozdávali s ledečskými soupeři.
XTR Melechov byl pak krok správným směrem, terén mě lákal mnohem víc. Tehdy to bylo takové komorní, kamarádské pozvání, startovalo nás jen pár. Přesto to byl silný zážitek. Z vody jsem sice nevylézal první, ale myslím, že už na Rohuli jsem se probojoval do vedení. Pak už jsem jel zbytek závodu sólo. Hnal mě ten úžasný pocit, že vedu – to se mi za život stalo snad jen dvakrát.
Byl to čistý stav „flow“. Člověk vůbec neřeší, jestli ještě může, nebo jestli by nebylo lepší sedět doma v teple. Všechny ty nesmysly, co vám hlava jindy předhazuje, jsou pryč. Prostě jedeš na hraně, hlava nehlava. Tělo chytne rytmus a je to jeden velký koncert.
Byla to tvá úplně první triatlonová zkušenost?
Kromě zmíněného Železného muže to byla v podstatě moje jediná zkušenost s triatlonem. V té době jsme ale s partou pořádali i Posázavského drsoně (kombinace běhu, kola a lodi na trase Ledeč–Pikovice), takže o extrémní zážitky nebyla nouze.
Přinesl Melechov do tvého života něco nového – přátelství, sportovní impulz? Nebo jsi tam o něco přišel?
Hlavně jsem si to parádně užil s klukama z XTR. Je to skvělá parta, kterou mám moc rád.
Jaké sporty děláš teď a co považuješ za svůj největší sportovní úspěch?
Od dob prvního XTR Melechov jsem propadl kajaku na divoké vodě a absolvoval pár expedic po světě – Nepál, Ekvádor, Norsko. S příchodem dětí jsem rád, že si udržuju slušnou výkonnost na běžkách, u kterých jsem od dětství zůstal. Mám za sebou dvakrát legendární Vasaloppet (90 km soupaž).
Taky pořád pracuju na plavání, rád bych totiž jednou zkusil plného Ironmana.
Zážitek z jiného vesmíru byl Czech Adventure Race – 60 hodin v kuse bez spánku. Skončili jsme druzí, a protože se startovalo přímo v Ledči, nemohl jsem u toho chybět.
Co bys popřál závodu XTR Melechov a jeho účastníkům do dalších let?
Jsem moc rád, že se tenhle závod drží. Pořádat takovou akci je pořádná řehole, takže smekám před organizátory a moc jim děkuju. Vysočina kolem Melechova je unikátní a nehledě na výsledek je to zážitek, který za to stojí.
Uvidíme tě na startu letošního jubilejního ročníku?
Moc rád si tuhle zábavu letos zopakuju. Už teď se těším!
Díky, Karle, ať se daří a vidíme se na startu!
Zdar a sílu, Marcel
