Report Marťas V120 2016
X. Vilémovická 120 2016
Filipojakubská noc a jí nejbližší sobota znamená pro všechny Melechovu nakloněné bikery a bikerky první závodní svezení na celoročním kolotoči sportovních klání na úpatí zmíněného kopce. Týden před samotným podnikem nás aprílové počasí donutilo vytáhnout opět čapáky a zimní bundy, ale na sobotu bylo objednáno azuro a lidské teploty – krátkej krátkej byla jistota. Už od půl 1 se plní příjezdová cesta a ostré cvrčky v kazetách závodních speciálů se postupně rozléhají po trati. Trasa okruhu se vrací po loňské vrchařské etudě ke klasikářské verzi známé z předešlých ročníků. Na startu vesměs všichni, kdož tu mají být, obhájci loňského stříbra bratři Vítů se rozhodli (skoro jako bratři Nedvědi) jít vlastní cestou, Šimon s novým parťákem Honzou Smrčkou v Elite a Pepa s týmovou parťačkou Šárkou Čejkovou v Mixech. Adepty na minimálně top 10 lze určitě hledat v Pepovi Málkovi s Dušanem Vránou, silnou dvojici sestavil i Míra Vodička z Catusu se „zebrou“ Martinem Duškem. Epesně obsazená je kategorie Mix – vedle zmíněné formace z Eurofoam sport jsou zde „bezlimitní“ Libor Voplakal s Markétou Nešetřilovou z Équipe sans limites či světelské AZ duo Jindra Procházka s Lídou Vermešovou. Slabší účast hlásí Vystrkovští, z mladých pušek tu nemají dokonce nikoho. Z pohárových stálic světelští borci z Catusu Jirka Beránek, Franta Tichý, dále Ondra Hromádka, či ledečští Tomáš Dvořák s Vláďou Trýbem, podcenit nejde ani Luboše Nováka. Obhájce celého poháru Petr Miláček se účastní pouze coby zanícený divák a ztrácí tím cenné body (jsem si skoro jistý, že si je hravě zpět vyrejžuje z letních triatlonových vod či podzimní krosové Sázavy). Mým parťákem je Ondra Pajer, v loňském nabitém ročníku snový bronz, letos by se nám zamlouvalo něco podobného, ale hlavní je bez defektu a zranění pořádně protáhnout po zimě ztuhlá „perka“. Všehovšudy 29 dvojic a jeden osamocený „cross country“ závodník (ledečák Jirka Mašek).
Druhá hodina se nekompromisně blíží, „jedničky“ s růžováckými čísly už plní prostor startu, pole position rozhodně na pilu, my ostatní smrtelníci na něco normálního. Polibek od přítelkyně, poslední pokyn od Ondry "jedem bomby" a jdeme na to. Stojím mimo asfalt vedle Vlaďana – ten vymýšlí, že mě hned sundá loktem a bude po ptákách, kujón jeden. Výstřel, Vláďa loktovačku nestíhá, páč se hned prosmýknu před celou druhou řadu a takto vyletíme asfalťák. První čtveřice asi zaslechla Ondrovu radu a skutečně jedou megabomby, já si tak poprdávám. Kořenovej sjezd v lese trága, ač značené kameny a kořeny, já se tak tak držím řídítek, doleva na cestu, sesmahlé plíce už tuší neštěstí, těsně před šikanou do lesa mě skáče jiný borec. Následuje mechová pěšina – tempo se klidní (pokud považuješ tepovku lehce pod 180 za pohůdku), bratři Vítů s Jindrou Procházkou už dávno odlétli na svých speciálech (patrně na rodnou planetu). Sjezd úvozem jak na U – rampě, dole na brzdy, založit to a na hrubou sílu po cestě dál. Za sebou cítím vláček chrtů, docvakáváme odpadnuvšího borce, hned jdu přes něj, není čas ztrácet čas, za mnou visí Pepa Málek v dresu belgického Kwadro Stannah, dál nevím. Poslat to do sjezdu, dole to sotva vybírám, ale na pilu to narvat zpátky na cestu, nájezd do smyčky v lese, proti předchozímu úseku se to zvedá, rychlost už nezačíná dvojkou, tepy ale rozhodně atakují fyziologické maximum. Obrátka kolem pařezu, sjezd až k potoku, tam jsou v korytě naskládané kameny, takže žádný letecký den přes řidítka se nekoná, pokud je člověk správně trefí, a pak opět nahrubo po cestě. Fouká do zad, Pepa pořád za mnou nalepený jak hovno na košili, snaha urvat ho z háku je úsměvná, sedlá parádního 29kového Spešla s pevnou přední vidlí, ultimativní 10kg raketa. Můj starší Spešl stejných parametrů vyjma rozměru kol ale pracuje stejně dobře, do sjezdu k druhému potoku jdu před ním, vybírám však horší trasu a nechám se školácky vynést mezi stromky. Pohotově mě ihned skáče, spurtem do cíle „na Španěla“ ho ale ještě stahuju a předávám Ondrovi na 5. místě s asi 10 vteřinovým zásekem na bednu, za námi ovšem smečka dalších vlčáků. Na jedničce to přiváží Pepa Vítů (čas neskutečných 9:49 – o autobus traťový rekord) na zádech s bráchou Šimonem, na bronzu předává Jindra Procházka. Plíce totálně na prach, nohy jak konve na mlíko, tak to nám to pěkně začíná. Chvilku orazit, prolít se jonťákem, vytočit nohy a už hypnotizujeme zatáčku pod hřištěm. První přiletí Honza Smrčka, pak se minutu nic neděje, Martin Dušek na stříbru, Ondra ve spurtu s dalším typem na 4.pozici. Vystřelí mě proti kopci, opět ztuhlé nohy nechápou, co jako po nich zase chci, naštěstí Pepa Málek za mnou je na tom obdobně. Držím ho za sebou, kopce a roviny mírně navrch, sjezdy jsou však jeho parketa. Míra Vodička před námi na dostřel, není čas taktizovat, řeklo se bomby, a tak roli sjížděče beru na sebe. Kupodivu se to i daří, esíčko ve výjezdu v druhé části úplnou krev, nahoře decentní náskok. Po cestě dolů k potoku ovšem zatemnělý mozek vypíná a odbočku stačím přeletět, Pepa jako přikovaný za mnou taktéž. Návrat, omluva a nahrubo po cestě k poslednímu sjezdu. V odbočce mě skočí vnitřkem, naláduje to tam, zatímco já jedu skrz stromy opět do kopru – do nebe volající neumětelství. V cíli ztráta pár vteřin, Ondra se opře do svého Pellse, se strojovou přesností to opět přiváží na bronzu, na zádech našeho rivala. První asfalťák už mi moc nevoní, kupodivu hned zkraje ovšem lámu Pepu, na horizontu vidím Míru vestoje a evidentně se mu to také nepozdává. Zakládám pilu a v terénu už jsem na něm. Míra na svém 29kovém Lapierru ovšem předvádí ve sjezdech to, co mi hlava nebere, a ještě u toho stačí šlapat. Stejný scénář jako předtím – roviny a kopce stahuju, co během pár metrů ve sjezdu ztrácím. No nic, sešup před cílem konečně správnou brázdou, na Míru se dotahuju až na cílové rovince a katapultuju Ondru vstříc kopci. „Leť do něj, bejku“ ještě stačím křiknout a jedu si pro Turbáč – tak to bude ještě dneska zajímavé svezeníčko. Voraz v depu, povolený dívčí doping a rovnou posílám Andrejku fandit na trať. Ondra se řítí ze zatáčky, za ním nikdo, bomba, tak to pojď sem. Předávka, adrenalin stříká, asfalťák ještě abych nohy moc nevystrašil, mechovej kopec a táhlá cesta šrot, v esíčku v lese skáču hned tři borce o kolo zpět, Víťa Prokůpek na mě prý „Kde se tady bereš, defekt??“ „Jsme trochu druhý“ odpovídám. Za potokem dojíždím týmového parťáka – sólistu Jirku, pozdrav a s větrem v zádech to valím dál. Polar mi po závodě hlásí, že tady jsem jel top speed za celý závod– bez pár desetin 40km/h. Ondra už čeká, náskok máme půl minutu. Jak to tak počítám, vyjdou na mě jistojistě ještě dvě kola, no to potěš. Duo závoďáků na čele je z úplně jiné galaxie, není ani teoretická možnost se na ně dotáhnout. Předposlední kolo megaočisteč, asfalťák po startu se snad zastavím, pak se to konečně trochu roztáčí, ale křeče se hlásí o slovo po každém nástupu. Vysílám na poslední okruh Ondru, ten si na něm stejně moc času nepobyde a opět stlačuje čas kola pod 12 minut, hovaďák. Vědom si náskoku to dovážím v poklidu, hlavně se někde nerozstřelit nebo nebodnout.
Stříbro v cíli fantazie, pro Ondru dokonce dvojitá, páč žije celou dobu v domnění, že jsme obhájili loňský bronz. Vítězí o kolonu parníků s autobusy Šimon Vítů s Honzou Smrčkou, navíc jako jediní s 12 okruhy. Na konečný bronz se v druhé půlce závodu probojují Pepa Málek s Dušanem Vránou, brambora v celkovém pořadí patří potom Mirku Vodičkovi s Martinem Duškem. Top 5 uzavírají Vláďa Rychetský s Václavem Krejčím (jenž mimochodem vítězí v kategorii 50+!!!). Zlato v nabité kategorii MIX pro sebe uzmuli Pepa Vítů s Šárkou Čejkovou, druzí humpolečtí Libor Voplakal s Markétou Nešetřilovou a hned v závěsu za nimi bronzové duo ze Světlé Jindra Procházka s Lídou Vermešovou.
Co se Pohárových adeptů týče, v mužské kategorii je na tom nejlépe po prvním podniku biker Jindra Procházka, parádnicové body padají do klína taktéž mně s Ondrou Pajerem a Jirkou Beránkem, nebezpečně rychlí pak byli Franta Tichý s ledečáky Tomášem Dvořákem a Vláďou Trýbem. V ženách si největší bodový příděl vyjela Markéta Nešetřilová těsně následovaná Sandrou Pytlíkovou. Tak se nechme překvapit, do nejbližší akce – silniční klasiky Kolem Melechova – zbývá 11 týdnů, vyplněných buď mrazivým ruským hokejovým šampionátem, „růžovým italským etapákem“ či „duhovým srazem“ nejlepších bikerů světa v Novém Městě na Moravě. Tak sportu zdar ;-)